Svatomartinské období je tady.
Ano, píšu o listopadovém vydání a přitom už mám na stole to prosincové. Nějak jsem se zadrhla. Po zklamání v říjnu, kdy rodina po pár receptech trpěla nedostatkem chutných jídel, jsem se na čas musela vrátit ke svému starému vaření (i když určité novátorské rebelie tu byly ). Tak jsme si užili zase domácí masové vývary s celestýnskými nudlemi, roastbeef, Vébrovské topinky, segedín, karbanátky...
Nicméně z listopadového čísla jsem se těšila na husu - nikdy jsem ji nepekla, ale zatím jsme na ni nikdy nenarazili, a na rozpečené sýry a kaštany - obojí miluju, ať si Zdenda o červené třicítce říká do televize co chce . Prostě krásně zahřívací recepty do plískanic, kdy venku už je hnusně, ale do Vánoc daleko (ačkoli se tento listopad zatím vyvedl).
Také je tam jazyk. Ano, tak nechutná dlouhá věc, co má přežvýkavec v puse. Nikdy, nikdy, nikdy jsem ho nejedla, takže je to výzva. A kvůli výzvám tohle všechno dělám, ne? Také jsem ho zatím nesehnali...
Z rodinného jmění jsem ukořistila starou Sandtnerku, kterou si nábožně pročítám před spaním. Čili možná bude nová rubrika.