Konečně jsem se odhodlala uvařit jazyk.
Připravovala jsem ho podle receptu šéfkuchaře Josefa Rychtera vařením s kořenovou zeleninou, rajčaty, bylinkami a bílým vínem. Vývar byl prostě skvostný, pro jemnější masa úplně dokonalý. Zelenina se pak dá rozmixovat s vývarem do omáčky.
Ale k jazyku. Vždycky jsem si myslela, že bude nechutný ten pocit, že jím JAZYK. Horší však byl pocit, že mám uvařit něco, co v syrovém stavu velmi silně připomíná jistý mužský orgán. A nejen to, ale kolem visí různé tkáně, o kterých se jen domýšlím, co mohou být zač (a to mám znalosti z anatomie), a kořen jazyka je porostlý takovou kožnatou srstí. No, toto jsem překonala, naštěstí není nutné nic okrajovat ani se příliš dotýkat, jazyk se celý háže rovnou do vařícího vývaru.
A pak se tři hodiny vaří. Já jsem pořád čekala, že ta kůže, co se z jazyka sloupává, začne sama odpadávat (jak se říká v receptu), takže jsem ho vařila asi 4 hodiny, až už jsem na to neměla nervy. A to byla asi ta chyba. Zatímco hovězímu hrudí dlouhé vaření nevadí - naopak, jazyk jsem zřejmě rozvařila. Oloupat šel dobře, stačilo ho jen vyndat na vzduch a nechat chvilku oschnout a opravdu to odpadávalo. A proč chyba: na můj vkus bylo maso moc mazlavé, měkké a ještě takové plné chuti, řekla bych máslové, jako telecí, prostě - nechutnalo mi a nesnědla jsem to. Naopak dítě si pomlaskávalo, nemaje zatím předsudků ani z orgánů ani z chutí. Manžel přišel domů až ve chvíli, kdy nechutnosti byly v psím žaludku a masíčko úhledně pokrájené ve vývaru, takže také neměl námitek 
Kdo překoná předsudky nebo žádné nemá, užije si levné, ale jemné, beztučné maso. A pozor, jazyk je sval, takže možný i pro ty, kdo si oškliví vnitřnosti (i když srdce je taky sval a zároveň vnitřnost... 
)
Hodnocení:
že jsem neocenila chuť masa, nebyla chyba receptu, ten byl vynikající
6 kafíček ze šesti
2025 ©