Hovězí svíčková

Ano, tak přesně takovou svíčkovou jsem si poprvé v životě koupila.

Mlsně chodím už čtyři měsíce kolem jedné masny ve městě, kde každý den visí ve výloze aspoň 4 celé svíčkové. Jednou jsem si tam chtěla koupit dvacet deka na tatarák a nepořídila jsem - prodávají pouze celé. O to víc jsem to začala sledovat, když je ta krize a nezaměstnanost, jak jim to půjde na odbyt. A divili byste se - u nás na okrese se asi mají všichni dobře, v pátek tam vždy visí 8 válečků a po poledni jsou vyprodané. Tak jsem si řekla DOST, do tohohle spolku chci taky. Zčerstva poránu jsem vešla do krámu, to abych si zajistila tu nejmenší ze všech nejmenších svíčkových, přecejen kilo za 400,-, kde na to má ženská na mateřské brát  a vůbec - co bysme s tím asi dělali?!  Pán přede mnou chtěl tu největší, takže mohu zasvěceně nyní říci: ta největší měla přes dvě kila a ta moje kilo. To kdybyste nevěděli, kolik si máte připravit peněz.

Do neděle nám maso leželo v lednici a obcházela jsem ho s posvátnou hrůzou. Co když to zkazím? Co když to bude tuhé, syrové, nepoživatelné? Ani můj muž nikdy ze svíčkové nevařil, takže jsem listovala kuchařkami a Apetity a hledala vhodný recept. Na bifteky jsem si netroufala, tak zbývala pouze pečeně. Nakonec to rozsekl muž, když řekl, že sakra nejsme žádný srabi a že pořádnou pánev i pořádný hořák máme, tak do toho půjdeme.

Den před tím jsem si z kousku dělala tatarák a byla jsem přesvědčená, že můj kapesní mixer mi to nikdy nedokáže rozmixovat, ale zvládl to jak nic (teď se skoro stydím, rozseká i ořechy a já se bála o svíčkovou!). Pokud jste nevědomí jako já - to maso, i syrové, je tak křehoučké, že ho nakrájíte snad lžící. Domácí tatarák jsem si vždycky přála udělat, takže jsem si ho užila, ale nějak v té hospodě s natočeným pivem, pořádně mastnou topinkou a povídáním chutná líp  (takhle to mám i s nakládaným hermelínem, nejde o tu chuť, koupím si domů klidně i ten továrně vyráběný, ale v hospodě prostě chutná nějak jinak...). Takže když jsem si na vlastní kůži (mixer) ověřila jedinečnost toho masa, souhlasila jsem s biftekama.

Nebudu vás dále napínat, povedlo se a MOC.Biftečky sice byly malé, protože svíčková byla malá, ale pohodlně jsem udělala 9 plátků (plus již uřízlá špička pryč na tatarák a celý palec ještě zbyl), čili jestli umíte počítat, jeden biftek nemohl mít ani 100 g. Opékala jsem je na prudce rozpálené pánvi se lžičkou oleje po každé straně přesně dvě minuty a byly akorát na krásné nekrvavé medium. Královské jídlo si žádá královské přílohy: v troubě pečené brambory, mrkev pomalu restovaná na olivovém oleji se sezamovými semínky a chili papričkou, brokolice vařená v páře, omáčka s celým zeleným pepřem.

Do třetice jsem si dělala carpaccio - ze zmraženého kousku domácím nožem. No, úplně průhledné a úhledné plátky to nebyly, ale bylo to i tak výborné, s parmazánem, kapkou balzamikového octa a trochou výrazného olivového oleje a s čerstvě mletým pepřem.... už se vám sbíhají sliny?

Závěrem bych jen dodala: máte-li rádi bifteky nebo tatarák nebo carpaccio (nebo všechno najednou ), neváhejte a připravte si je i doma za zlomek ceny v restauraci. Zvládnete to!